Běhání uvolňuje pozitivní energii – tuhle skutečnost nejspíš není třeba nikomu dokazovat, alespoň ne těm, kteří si joggingové tréninky dopřávají každý den. Tento fantastický druh pohybu dokáže dělat skutečné zázraky. A to dokonce i tehdy, byl-li váš den plný nepohody. Zásluhou odpoledního běhání se vám zase vrátí dobrá nálada! Co ale ve skutečnosti je tzv. běžecká euforie?
Běžecká euforie – exotická nemoc?
Euforický stav se nám zpravidla spojuje s extrémní radostí a tak tomu skutečně je. Tvrzení, že se jedná o uvolnění pozitivní energie, rozhodně nestačí k tomu, aby popsalo skutečnou euforii. Zajímavostí může být fakt, že tento výjimečný stav má svůj hormonální základ. Vystupuje tehdy, produkuje-li náš organismus nadměrné množství dopaminu a serotoninu – dvou chemických látek, jež zodpovídají za pocit dobré nálady. Prodlužující se euforie ovšem může být prvním znakem psychického onemocnění. Ale o takovou euforii nám samozřejmě nejde, protože stav, jaký doprovází běhání, rozhodně nepatří k duševním nemocem!
Cítíte se, jako byste mohli hory přelétat? Ano? Pak zažíváte běžeckou euforii!
Tento specifický jev zlepšení dobré nálady a tendence překonávat vlastní hranice nejpravděpodobněji souvisí s nadměrným uvolňováním endorfinů v organismu běžce. Poprvé se o něm začalo mluvit už v 70. letech, kdy rapidně vzrostla popularita joggingu jako formy aktivního pohybu. Vědci ze Spojených států se proto rozhodli podívat se podrobněji na tajemství tzv. „Runners High” – dnes nám známou pod termínem běžecká euforie. Bohužel po dlouhou dobu byl tento výzkum prováděn na potkanech a myších, které krátce po výzkumu umíraly. V současnosti se provádí na lidech – dobrovolnících – běžcích, u nichž se měří množství hormonů v krvi. Veškeré doposud získané výsledky potvrzují, že čím delší aerobní námaha, tím vyšší míra endorfinů a také práh pocitu bolesti. To proto, že když se u vás objeví běžecká euforie, můžete běžet déle a rychleji. Kromě toho také nabydete dojmu, že můžete hory přelétat!
Lekce biochemie, aneb jak to všechno funguje
Záplava endorfinů by ovšem nemohla vůbec nastat, nebýt zástupu faktorů, které ji způsobují. Nejdříve je třeba zmínit, že běžecká euforie nastupuje většinou při dlouhodobé fyzické zátěži, tedy až po 45-60 minutách od začátku tréninku. Právě tehdy náš organismus mění svůj režim dýchání a přechází z aerobního na anaerobní, což jednoduše znamená, že není dostatečně okysličen. Přirozeným důsledkem takového stavu je stres, na který v takovém případě reaguje organismus nadměrným vylučováním endorfinů, které působí na receptory v našem mozku tak, že zažíváme euforický stav podobný např. drogovému opojení. Vědci se ovšem nepřestávají tomuto tématu věnovat. Na téma běžecké euforie se už několik let v kuse průběžně objevují nové, neobyčejně zajímavé teorie, které ukazují na různé příčiny takového stavu. Jedni jej vysvětlují jako reakci na fakt, že je náš organismus schopen si poradit s velkými výzvami a produkce endorfinů má za úkol vytvářet stejný efekt jako placebo. Další jsou přesvědčeni, že za běžeckou euforii odpovídá fenylethylamin – látka pocházející z amfetaminu, kterou náš organismus přirozeně vytváří.
Stav běžecké euforie není jen prázdnou frází, kterou se můžeme ohánět vždy, když se během tréninku cítíme skvěle. Vědci dokazují, že fyzická námaha kratší než 45 minut má samozřejmě také svůj vliv na množství endorfinů, ale nedá se srovnávat s takovou dávkou, jaké lze dosáhnout např. zdoláváním maratonu. Teprve až tehdy, podaří-li se našim svalům vyčerpat veškeré zásoby glykogenu, máme co dočinění s explozí hormonů, která má za následek tento neobvyklý stav.
Pozor! Stejně jako u drog, lze se i v tomto případě stát závislým. Proto jej doporučujeme prožívat s mírou!
