Práce na modelu Air Max 95 byly započaty v roce 1994, když se ke skupině designerů připojil Sergio Lozano. Dříve se zabýval návrhováním tenisových bot a obuvi typu all conditions gear. Jako mnozí další návrhaři se rád inspiroval vším, co viděl kolem sebe a mnohé inspirace byly dočista náhodné. Jednou z takových inspirací byly geologické vrstvy v Grand kaňonu. Tato vize byla Lozanem přenesena na papír a hodila se právě při navrhování modelu Air Max 95, i když to nebylo zrovna to nejpodstatnější.
Air Max 95 – Boty s páteří
Při práci na Air Max 95 si Sergio Lozano prohlížel knížky o anatomii člověka a všimnul si, že konstrukce bot je velmi často podobná stavbě různých částí těla. To způsobilo, že přesně věděl, jak má vypadat další model ze série Air Max. Stojí za to zdůraznit, že inspirací k návrhu těchto bot byla mezi jinými… lidská páteř!
Chybí pozitivní zpětná vazba
V případě dnes nejznámějších bot z portfolia oregonské společnosti se velmi často stávalo, že reakce nebyly nijak pozitivní či příznivé. V případě Air Max 95 to bylo stejné, reakce byly různé. Ne všem byly po chuti, už jen kvůli své barevnosti. Zpočátku měly mít černý jazyk, nakonec to však bylo jinak.
Konstrukce bot Air Max 95
Návrhaři se rozhodli pro síťovinový svršek. Cílem bylo zlepšení prodyšnosti bot. Jako tkaničky pro šněrování byly použity nylonové pásky, které velmi dobře držely chodidlo a zároveň podporovaly anatomicky přirozený pohyb chodidla. Jejich tvar a umístění byly vymyšlené podle vzoru lidských žeber a hrudníku. Na botách se objevily i vodorovné pruhy, které měly připomínat svaly a vazy. Podrážka se systémem Air byla pro změnu inspirovaná páteří.
Barevnost
Jak už jsme zmiňovali výše, nejen konstrukce modelu Air Max 95 byla kontroverzní, ale i barevnost. Není se však co divit, protože Sergio Lozano nebyl specialista na běžeckou obuv. Proto se rozhodl použít barvy, které by optimálně maskovaly prach a jinou špínu. Toto řešení se zdá být docela logické, když vezmeme v potaz proměnlivé atmosferické podmínky v Oregonu a tréninky, po nichž byly boty i za krátkou dobu velmi špinavé.
Příliš malý Swoosh
Spornou otázkou bylo i použití příliš malého „háčku“ – Swooshe. Nebyla to nijak zásadní záležitost, ale málo kdo ve firmě Nike byl tímto nadšen. A stojí za to se zmínit, že v původním návrhu Swoosh úplně chyběl. Nakonec se však skupina návrhařů dohodla, že menší logo se bude nacházet v oblasti opatku.
Amortizace
V botách AM95 byly použity viditelné vzduchové polštáře zhotovené pomocí metody blow molding. Polštáře Air max se nacházejí i v oblasti prostřední části chodidla. Navíc bylo rozhodnuto, že budou také viditelné. Podrážka je zhotovená z polyuretanu a tento případ si vyžaduje charakteristický výrobní proces. Polštář Air Sole je nejdříve umístěn ve formě a pak je zalitý tekutým polyuretanem. Proto může polyuretanová pěna vyplnit celý prostor okolo polštáře a vytvořit tak vnitřní podešev.
Dlouhá životnost je klíčem k úspěchu
Je potřeba přiznat, že Sergio Lozano a lidé, kteří s ním spolupracovali na AM95, byli velmi vytrvalí. I přes to, že zdaleka ne všichni se vyjadřovali o jejich návrhu pozitivně, nezanechali práce a proto si mohou sneakerheadi tyto boty užívat dodnes. Tomuto modelu už je více než 20 let a dokonce bývá zdrojem inspirace pro vytvoření nové sportovní obuvi. Fanouškům streetwearové módy se obzvláště zamlouvá Air Max 95 v klasické barevné verzi.
